V době Patton dědictví má být definován jeho kontroverzní a občas nevyzpytatelné chování skoro tak jako jeho bojová zdatnost. Když pár mul zablokoval most během Sicílie útoku v roce 1943, zastavení jeho obrněný konvoj a dělat to náchylné k nepřátelské palbě, Patton osobně zastřelil zvířata a nařídil jim, shodil z mostu. Dva z pattonových mužů, byli souzeni v souvislosti s vraždou desítky italských a německých válečných zajatců v jižní Sicílii, na 14 červenci 1943, který přišel být známý jako Biscari Masakr. Oba tvrdili, že se řídí rozkazy nebrat vězně, které Patton sám uvedl v ohnivém projevu k jejich divizi o měsíc dříve. Patton odmítl odpovědnost a byl zproštěn viny.

Patton byl ostře kritizován za pár incidentů v srpnu 1943, kdy byl fyzicky udeřil hospitalizovaných vojáků, kteří vystaveny žádné vnější známky zranění. 3. srpna navštívil Patton 15 Evakuace Nemocnice mimo Nicosia, Sicílie, kde se setkal Vojín Karel Kuhl, který se zdál být nezraněný. Na otázku, čím trpěl, voják odpověděl: „Myslím, že to prostě nemůžu vzít.“Patton na vojáka proklel, nadával mu jako zbabělci , pak mu plácl rukavicí a vykopl ho ze stanu. Kuhl byl později diagnostikován s chronickou úplavicí a malárií. 10. srpna Patton zopakoval scénu v 93. evakuační nemocnici poblíž San Stefano na Sicílii. Pvt. Paul Bennett byl diagnostikován s bojovou únavou, a když viděl Bennett plakat, Patton ho opakovaně plácl, proklel ho, a hrozil, že ho buď pošle do předních linií, nebo ho zabije popravčí četa. Lékaři a řada novinářů události rychle nahlásili Eisenhowerovi, který Pattona dopisem pokáral a nařídil mu, aby se všem zúčastněným omluvil. Patton tak neochotně učinil a Eisenhower, který si mohl dovolit ztratit Pattona, požádal reportéry, aby pohřbili příběh kvůli válečnému úsilí. Zprávy o incidentech se objevily na konci listopadu 1943, což však způsobilo rozruch, kterému se Eisenhower chtěl vyhnout. Mnozí v americkém Kongresu a tisku požadovali, aby byl Patton vyhozen, a Senát odložil Pattonovo povýšení na stálého generálmajora. I když si Patton udržel svou práci, tyto incidenty ho pravděpodobně stály velitelskou roli pozemních sil při invazi v Normandii v červnu 1944.

Historici se většinou shodují, že Patton byl nejen jedním z největších vojenských vůdců, že Spojené Státy se někdy produkoval, ale také jedním z nejvíce složité a rozporuplné. Patton věřil, že je důležité, aby generál vynikl a aby ho viděli jeho vojáci, filozofie, která se pohodlně shodovala s jeho egem. Bezvadně se oblékl do barevné uniformy a bot pod kolena, sportovní pistole se slonovinou. Ať už ho někdo měl rád nebo nenáviděl, nikdo na něj nezapomněl. Byl to oddaný křesťan, který se modlil ráno a večer, přesto byl liberální s použitím vulgárnosti; byl také spolehlivým věřícím v reinkarnaci, který byl přesvědčen, že žil mnoho předchozích životů jako válečník. I když měl mnoho černých vojáků pod jeho velením, zejména, 761st tankového Praporu, samostatné obrněné jednotky, známé jako „Černí Panteři“, který vyhrál rozlišení na bitevním poli—on přesto viděl Afričtí Američané jsou horší a disparaged jejich výkon v boji. Pomohl osvobodit četné koncentrační tábory, ale během okupace Německa soukromě učinil virulentně antisemitská prohlášení. Co démony bojoval s, a pravděpodobně tam bylo mnoho, Patton posedlý génius pro válku, jako několik dalších v historii.

Alex LovelaceThe Editors of Encyclopaedia Britannica