můj přítel je hodně zábavný a vycházíme opravdu dobře, ale může být opravdu sobecký a bezohledný.
například včera mě požádal, abych pro něj vařil, a já jsem souhlasil. Řekl, že se vrátí pozdě z práce a zeptal se, jestli bych byl ještě v pořádku vařit, kdyby se nedostal do 8.30 pm. Řekl Jsem OK, že bych pro něj stále vařil, protože by to pro něj byl dlouhý den. Řekl jsem, že udělám něco zvláštního, a napsal jsem mu, že jsem koupil všechny ingredience v polovině dne. Později ten den mi píše, že bude doma mnohem později než 8.30. Nebyl si jistý kdy, rozhodl se jít se svými kolegy na pivo. Řekl, že se neobtěžuj vařit, jen si něco pro sebe. Řekl jsem, No teď se budu muset vrátit do supermarketu koupit něco méně zvláštní pro sebe (jako jsem neviděl smysl ztrácet drahé ingredience, když jsem byl jediný, kdo to jí), a on řekl, ‚Oh‘. Stále si nemyslel, že by se měl zbavit spolupracovníků a vrátit se domů, jak jsme se původně dohodli. Když se vrátil, řekl jsem mu, že jsem byl nešťastný, že jsem měl pocit, že zbytečně svůj čas (což mě obchodě dvakrát) a měla by mít jen řekl, že pokud ho bude chodit později a jen bych něco udělal sám, že večer, a já bych neměl být čekání na něj – ale on prostě šel na jeden, o tom, jak je „vždy špatné“ a sarkasticky opakoval: „je mi líto, jestli sis myslela, že jsem byl bezohledný“. To se stává vždycky. To je jen jeden příklad. Cítím se využit, protože normálně dělám jen to,co chce. Už jsem s ním o tom mluvil a on říká, že je jen sobecký a nemůže to změnit. Říká, že i přemýšlení, že mi nabídne drink, když ho dostane, je pro něj velkým gestem, protože se opravdu nechce obtěžovat. Jediné, co od něj chci, je někdy vidět věci z mého pohledu… uvědomte si, že mám také život a že na něj nechci pořád čekat. Když to řeknu, jen říká: „To je způsob, jakým jsem. Vždycky jsem byl sobecký“ takže si myslím, že se jen odmítá změnit. Možná se nemůže změnit.
Nejsem si úplně jistý, co mám dělat… Mohl bych prostě ignorovat, že se to děje, a jen se snažit, abych se nezranil, ale cítím se pro něj nedůležitý. Kdyby měl opravdu něco důležitého na práci, jako by musel pracovat pozdě, nebo došlo k nějaké neočekávané nouzi, pak by to samozřejmě bylo jiné. Ale vždycky mě postaví, protože se rozhodl jít pít, nebo proto, že mu někdo zavolal, aby udělal něco jiného. Zdá se, že taková škoda, protože jsme se tak dobře v jiných časech, ale hodně se hádáme přes tyto sobecké činy. Nechci to s ním vzdát. Miluji ho, ale musím se cítit respektován. Možná přeháním. Je to tak… není to ojedinělý incident. Něco podobného se děje alespoň jednou týdně a už mě to unavuje.