Hall vysvětluje, že tento způsob začátku alba na jeho vlastní a přináší Oates v novější je daleko od neobvyklé. „Moc spolu nepíšeme, nikdy jsme to nedělali,“ říká. „Kreativně jsme šli každý svou cestou. Potřebovali jsme mít ten prostor od sebe, v tomto ohledu, i když jsme spolu nikdy nepřestali hrát, ale teď to prostě cítím … nevím, jak to popsat. Když se cítí dobře, cítí se dobře.“

skupiny vedené dvěma lidmi byly v rockové historii notoricky nestabilní. Seznam je nekonečný, ale všichni od bratrů Everly po Simona a Garfunkela, Kinks, oáza, a Black Crowes se snažili zůstat spolu. Nějak, Hall a Oates se vyhnuli temným osudům těchto činů.

„rozdíl je v tom, že nejsme duo,“ říká Hall. „Nejsme Simon a Garfunkel. Jsme dva lidé, kteří řídí kapelu. Spíš Mick Jagger a Keith Richards.“(Ti dva určitě měli svůj podíl na veřejných neshodách v průběhu let, ale jeho názor stojí.)

v Tomto roce si připomínáme 50. výročí jejich formální partnerství, ale nejsou fakturace letní turné jako oslavu výročí, a nemají žádné plány na památku to v žádném případě. „Je to stejný důvod, proč nechodím na srazy střední školy,“ říká Hall. „Nejsem na oslavy nebo milníky nebo ocenění některého z těchto keců. Pro mě je to všechno o práci.“

to znamená, že výročí přináší jejich mysl zpět na samý začátek jejich partnerství. Setkali se jako studenti na Temple University v roce 1967 a stali se blízkými přáteli a spolubydlícími, ale ve skutečnosti spojili svůj talent až do roku 1970.

„byli jsme hippies, kteří se jen potulovali ve Philadelphii,“ říká Oates. „Celá věc byla založena na:“ Hej, člověče, mám nějaké písně. Máš pár písniček. Nejsem spokojený s tím, co dělám. Jsi nespokojený s tím, co děláš. Co kdybychom spolu něco udělali a viděli, co se stane? Bylo to tak nenucené.“

jedna z jejich prvních výstav se konala v umělecké galerii v centru Filadelfie. V tu chvíli neměli žádnou formální kapelu a na pódium nastoupili jen s mandolínou, klavír, a akustická kytara.

„ten večer jsme si všimli, že lidé v publiku nebyli jen v našem věku,“ říká Oates. „Byli tam lidé ve svých dvaceti letech, ale také lidé ve čtyřicátých a padesátých letech. To platí opravdu dodnes. Apelujeme na širokou škálu lidí. Na naše koncerty teď chodí lidé, kteří jsou dost mladí na to, aby byli našimi vnoučaty.“

popularita kapely dosáhla vrcholu v Osmdesátých letech, kdy se hity jako „Out of Touch“ „Lidožrout“ a „Polibek na Mém Seznamu“, byly nevyhnutelné na MTV a Top 40 radio. To je vedlo k poněkud nešťastné realitou, kde jejich veřejný obraz, alespoň na příležitostné fanoušky, je navždy uvězněná v éře laciné oblečení, velké vlasy, a sporné vousy rozhodnutí.

„každý má ve skříni zastrčená fotoalba s hroznými účesy a špatnými volbami oblečení,“ říká Oates. „Moje špatná rozhodnutí jsou v televizi po zbytek mého života. Nemůžu s tím nic dělat. Pokud lituji éry MTV, byl bych trochu náročnější na režiséry a koncepty, které jsme se rozhodli použít pro naše videa.“

tyto hity však znamenají, že skupina může rok co rok titulovat arény a amfiteátry a zřídka čelí prázdným sedadlům. Jediným problémem je, že mají příliš mnoho hitů nacpat do jedné show. „Rádi je střídáme,“ říká Oates. „V loňském roce jsme vrhli „je to hvězda“ z alba War Babies. To jsme asi nehráli od roku 1975. Hity z osmdesátých let jsou tak všudypřítomné, že rádi házíme nějaké hluboké škrty ze sedmdesátých let, abychom získali vyváženější pohled na naši kariéru.“

a přestože Hall je nyní 73 a Oates je 71, myšlenka na rozloučenou turné v určitém okamžiku v řadě není ani v jejich myslích. „Nemyslím si, že bychom někdy udělali turné na rozloučenou,“ říká Oates. „Každý rozlučkové turné, které jsem kdy slyšel asi nedopadlo být rozlučkové turné, takže nevím, co to sakra znamená. Tak určitě, pokud je to marketingový trik, Ahoj, proč ne? Každý potřebuje háček. Každý potřebuje schtick. Ohled.“

také mimo stůl je speciální show, kde hrají jedno ze svých klasických alb, jako jsou Private Eyes nebo H20. „Ten nápad se mi nelíbí,“ říká Oates. „Chápu odvolání, ale není to něco, o čem moc přemýšlím, abych byl k tobě upřímný.““

právě teď Oates soustředí velkou část své tvůrčí energie na svou sólovou tvorbu. V minulosti vydal čtyři alba sám 12 let, a podporuje je turné na malých místech. „Udržuje mě to v rovnováze,“ říká. „Nosím své vlastní vybavení. Ukázal jsem se s kytarou v ruce a dal zesilovač do zadní části mého auta. Je to skutečné a Líbí se mi to. Pak jdu ven s Darylem a létáme kolem v soukromých letadlech a hrajeme si na zahradě a děláme to všechno. Je to větší než život. Miluju to.“

Hall mezitím hostil performance show Live From Daryl ‚s House v letech 2007 až 2017 a v roce 2014 hostil show renovace domů Daryl‘ s Restoration Over-Hall v síti DIY. Udržují Hall a Oates aktivitu jen asi 40 na 50 ukazuje ročně, takže mají čas na všechny tyto vnější projekty. „Dosáhli jsme bodu, kdy máme oba životy,“ říká Hall. „Děláme přestávky. To znamená, že to musíme protáhnout a dělat méně představení, ale každá show je důležitější.“

pokaždé, když vstoupí na pódium, Hall říká, že dostane stejné vzrušení, jaké udělal, když skupina poprvé začala. „Je tam stále ten vznešený pocit, když jsem zpívat a zasáhnout určité místo v show a vše, co je kliknutím a monitory pracují a vše funguje tak, jak má práce,“ říká. „Je to pocit, který je velmi příjemný. Jediný důvod, proč to stále dělám, je ten pocit, to naplnění.”